Že nevíte, o co se jedná? No já jsem to taky ještě před měsícem
neznala :(, ale objevila jsem to na mimibazaru a celkem se mi nějaké výtvory
zalíbily. Od té doby skoro každý večer sedím u počítače a stahuji
freebies různých kitů, quick page, doodle, elementů či mask. Jsou to divná
slova, co? No upřímně ještě jsem neprokoukla všechny „taje“ a
„kouzelné triky“, ale už jsem pár „loček“
vytvořila.
Rozepsala bych se více, ale je půlnoc na krku, dvě ločka alias
„raky“ (snad jsem pojem „rak“ pochopila správně" :)))
dodělala a jdu do hajan. Jsem utahaná jako kůň a to máš ještě tolik
věcí na dělání :(. Tak příště se snad rozepíši více.
Za případné komentáře budu ráda :) – na mimibazar je nedávám,
zjistila jsem, že mám jiný vkus než většina přispěvovatelek a tak
dostatečně neohodnotily moje výtvory :)) tak si je radši publikuji sama ;)
hihi.
Vloženo
tyna ,
Úterý ~ Srpen 17, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Moje umělecká dílka
Ráda bych napsala, že znakování děláme bezchybně. Ono to tak není.
Není nikdo, kdo by mě předal zkušenosti a na žádný kurz nechodím.
A vlastně jsem i ráda, protože zjišťuji, že je to věc velice
individuální a hodně záleží na komunikaci mezi dítětem, rodiči a
okolí.
A co vlastně jsme dělali špatně?
- chlubení – jako všichni pyšní rodičové
i my jsme se chlubili, co to naše Vráně všechno umí. Jenže…
Jenže jsme se předváděli, i když tam daný předmět nebyl – a
pak dítě bylo zmatené. Sice slyšelo, že jsme např. řekli
„rybička“, aby zamlela zobákem, ale nikde ho neviděla.
Samozřejmě, čím víc znaků uměla, tím víc jsme se předváděli. Vráně
chvíli pak bylo zmatené, protože nechápalo, proč říkáme něco, co tu
není. A pak začala znakovat, kdykoliv se rozhodla a i když tam ten
předmět znaku nebyl. To jsme pak byli zmateni my… No dobře nám
tak….
- nucení dítětě k dokonalému předvedení znaku
– no jasně, naštudovala jsem spoustu knih a spoustu způsobu pro
znakování (někde pak dám článek se seznamem zdrojů) a jelikož znak pro
kytičku je dáni všech prstů k sobě, tak jsem to furt tak ukazovala a
furt jsem čekala, kdy to Vráně ukáže. Jenže Vráně ukazovalo
prst…nevím, jak dlouho, ale pak jsem ji viděla u kytičky a tak mi
to došlo. Prostě dítě ukazuje znaky po svém, nemusí to být dokonalé
předvední, co taky chcete po 10 měsíčním dítěti?
- matení znaků od cizích lidí - problém je v tom,
že jsem si nestála za svým. Tak např. jeden ze znaků pro žábu je
vyplazování jazyka. Jenže lidé znakování neznalí a já jsem jim to
hlavně nevysvětlila, tak začali na Vráně vyplazovat jazyk a ona to po nich
začala opakovat. Tak znak pro „žábu“ nemáme, tedy podle
BabySigns. Podle české znakovky je to složitější a na ni je to ještě
brzy. A tak ji říkáme „bába“ a s takovým jiným
přízvukem než když říká míč, či „bába“ jako babička.
Hold to pak musíme natrénovat.
Vloženo
tyna ,
Pátek ~ Červenec 16, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička
Vráně si některé znaky uzpůsobuje podle svého a nebo je používá při
jiných situacích.
Vloženo
tyna ,
Pátek ~ Červenec 16, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička
(květen – červen 2010)
Znakování je úžasná věc, jenže naše Vráně víc krákorá než
mává křídly. Asi je to tak správně. Dalším znakem, který se naučila
bylo „gaga“. Tedy znakem ne, ale mlácením zobákem. Jak to
vzniklo, sousedka má za plotkem sádrovou kačenu a když jsme chodily ven, tak
jsem ji nejprve řikala „kačkač“, ale pak jsem to upřesnila na
„gaga“. Dalším motivátorem byly kačeny do vany, a že jich
Vráně má, celkem dohromady asi tak pět. A to je co říci. Taky je
hodně v knížkách, ale sádrová kačena stejně vyhrává. Ještěže
máme naše sousedy :)))
Jak to tak vypadá je fajn, že se Vránětem domluvíme, ale pak na co
trénuji to znakování, když místo znaků po mě mluví?
Ale přece jen nějaké znaky umí – např. se naučila mlaskat pusou,
když chce vodu. Je to takové mlasknutí jazykem. My jsme pořád nevěděli,
co nám tím chce říci, protože to „znakovala“ při různých
příležitostech – nakonec jsme vypozorovali, že je to na vodu, kterou
dostává v láhvi, ale taky na vodu, která teče a nebo na potůček
(v květnu hodně pršelo a tak tekl rybníček u nás nahoře).
A ejhle ono to funguje. Pro Honzu byl nejkrásnější okamžik, když
Vráně zamlaskalo, on ji podal vodu na pití a Vráně se rozzářilo tak
krásným úsměvem – „konečně mi rodičkové rozumí“
:).
Ještě se naučila znak „pálí“, tj. foukání. Je pravda, že
se to učila docela drastickou metodou. Pořád mi strkala ruku nad parní
hrnec, až jsem ji nechala.. od té doby si dává pozor, ale já mám špatné
svědomí z toho, že jsem dítě popálila… Od té doby, vždy když
něco pálilo, tak jsem ji u toho foukala. Ani jsem si toho moc
neuvědomovala, na ten to znak přišla vlastně naše babička Nagyovic, když
jsem ji donesla kafe, tak Vráně začalo foukat.
Je pravda, že nejvíce znaků se naučila v tom květnu – asi jak
pršelo, tak jsme moc venku nebyly, o to víc jsem s ní strávila nad
knížkami a znakováním. Pak se to trošku ustálilo a my se domlouvali těmi
znaky, co už umíme.
V červnu se Vráně naučilo znaky:
- světlo – dělala to už dřív, ale bylo to hodně
podobné s prším – malý rozdíl se poznal, měla jinak nataženou
ruku, ale teprve teď to vypilovala trochu lépe
- prší - stejné jako světlo, jen v červnu už tak
moc nepršelo, takže už jsme tento znak nedopilovali pořádně
- ptáček – podle knížek a různých znaků jsme
nakonec vymyslela jiný znák – mávání obouma rukama. Trochu problém
byl s tím, že když se mě držela, tak mávala jen jednou rukou a to
vypadalo jako „pápá“.
- slepice - říká „kokoko“ a platí to
i pro kohouta. V Neředíně jsme objevili zahradu, kde mají slepice
s jedním kohoutem. Tam můžeme stát pořád. Je to lepší než
zoologická zahrada.
- kytička – asi její nejoblíbenější znak –
znakuje ho trochu jinak, než jsem ji ho učila, dá si ukázováček pod nos a
foukne nosem. Nejdříve nefoukala a jen ukazovala, pak foukala pusou jako při
„pálí“ a teď to ukazuje s ukazováčkem pod nosem a fouká
nosem :))).
- letadlo – tento znak vymyslela sama – bydlíme
kousek od letiště a když proletí letadlo, tak natáhneme ruku a ukazujeme ji
letadlo a říkáme u toho „éro“. Jednou byl rachot, myslela
jsem že letí letadlo a řekla jsem éro. Vráně zvedlo ruku a řeklo
„ééé“. A od té doby to dělá pořád.
No řekně není to hodně znaků na to, že vráněti je skoro
10 měsíců?
Vloženo
tyna ,
Pátek ~ Červenec 16, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička
… a že se za ten rok toho tolik událo :). Největší události je
naše Vráně :), jakby taky nebylo, že? Když teď je Vráně úplně všude.
Začíná nám nějak roztahovat křídla. Někde vytáhnu staré fotky
stěhování a dám je sem, to jen pro vzpomínku, jaké to tu před tím rokem
bylo :))). Je stejně zvláštní, že mi Prágl chybí. No jo, 10 let
dojíždění a žití tam :). A to jsem nadávala, když jsem do Práglu
musela jet. A teď bych jela, aspoň na chvíli, projít si tu moji trasu
– Celetná (knihkupectví U Dobry), Staromák, Městská knihovna (na
večeři sendvič a podívat se na knížky), Klementinum, Karlův Most, Kampa,
Újezd, Anděl a pak domů na Stodůlky metrem. Chodila jsem to pravidelně
každé úterý, milovala jsem tuto procházku :). A dnes je pro mě daleko
dojít do centra Holomóca pěšky ;). Zato tu v Holomóci je klid, takový
kontrast oproti Praze. Můj život se otočil o 180°, teď jsou jiné
zájmy, jiné koníčky, jiné povinnosti a jiná zábava. Prostě jiný život
tu v Holomócu :)
Vloženo
tyna ,
Sobota ~ Červenec 03, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu
(květen -prvních 14 dní)
Jak už jsem kdysi psala, s Vránětem zkoušíme znakovat.
První znak bylo mlácení zobákem – hubou, a to hned na prvního
máje (to Aňuli bylo. Ne že by s ní mlátila o podlahu či tak..
Ale otvírala ji jako ryba. A je tu první znak.
Trénovali jsme to na našem akváriu s rybičkami. A že to celkem
šlo.. ;). Třeba si myslela, že pak dostane jídlo, když tím zobákem takhle
mele ;). Nevím. Šlo jí to výborně – možná to bylo i tím, že
jsme tou naší hubou pořád mleli taky ;). O to víc nás těšilo, že
si to spojila s rybičkama a znakovala tak u akvária. Jenže máme
takové molitanové rybičky do vany, které se namočí a připevní na
dlaždičky, a aby, když ji dáváme na „záchod“, tak aby se nad
umyvadlem nenudila, dala jsem tyto rybičky i nad umyvadlo. Jeden čas si
tak spojila odvírání zobáku i s těmito rybičkami a jinými
zvířátky takto připevněnými nad umyvadlem :).
Znakovat začala prvního máje, přesně na den, kdy je lásky čas:
Byl jarní večer – první máj – večerní máj –
byl znakování čas,
Anničky zobák zval ku znakování nás,
kde tvarůžky zaváněly v háj.
A co tím vlastně básník chtěl říci?
Další pokusy byly spíše nepokusy – tedy co se znakování týče.
Vše mi to zkomplikovalo jaro, které by nemělo být jako letošní jaro
– samý dišť (déšť). To jsme pak moc ven nechodily a koukaly jsme
(šmírovaly jsme) z okna. A protože z okna vidíme, jen část
chodníků, silnici, pár protějších domů a několik stromů je výhled
omezen jen na auta, chodce, psy a kočky. Sousedovic mají dva psi, kteří jsou
celkem často venku a hlídají (tzn. štěkají na cokoliv, co se jen
pohne… ). A jak pesani štěkají, tak jsem štěkala
i já… Chudák Vráně, teprve teď si uvědomuji, že toho
štěkání asi měla plné zuby – napřed psi a pak já… To se
nedivím, že z toho začala štěkat taky. No a bylo vlastně i po
znakování. Ukazujte dítěti znaky, když je k vám otočeno zády a
dívá se na ulici a vy máte co dělat, aby se náhodou neotočila a nespadla
z okna :). A tak začaly první slůvka.. štěkání znamenající
psa, tedy „haha“. Doufám, že jsme to z tou
výchovou moc nepřehnali a nebude mít doma druhého Mauglího ;).
Sousedé mají taky kočku… :) tedy měli dvě kočky,
pak se jedna nevrátila domů a nyní už zase mají dvě. Takže, když Vráně
ráno vstalo a chtělo se hned koukat z okna, tak jsem ji postavila na okno
ložnice (nebo posadila na hrnec, aby mohla udělat svoji potřebu). Tam je
výhled do zahrady- naší, to je jenom džungle (takže skoro nic moc) a taky
sousedovic zahrada. A na ní dvě kočky. Z počátku jsem Aňuli
učila „mňou mňou“, ale pak mi došlo, že je to docela složité
na mluvu, tak jsem to zkrátila na „čiči“. A ejhle, stačilo
pár ran (rozuměj jako ráno v množném čísle) a Aňule začala
napodobovat tyto zvuky jako „cici“. A je to! Máme druhý
znak… tedy slovo. A pak mám ji učit znakovat… :(.
Ale abych ji nekřivdila, naučila se znak, vlastně si ho sama vymyslela,
mávání rukou sem a tam. Nejprve jsem si myslela, že je to něco na stěně,
pak se to upřesnilo na hodiny a na klíče, které vysí
u dveří (klíče miluje, hlavně jak cinkají).
Tak to jsou naše první znaky – s rybičkou začala
v 8 a půl měsících a ostatní byli pár dní po tom :). No
řekněte, není to úžasné se takto dorozumět s dítětem a je to
přitom taková zábava a švanda :). Prostě paráda. :)))
Vloženo
tyna ,
Čtvrtek ~ Červen 24, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička
Tož nám Vráně začalo samo cupitat. Po čtyřech je to zatím pořád
rychlejší, ale chodit, jako velká vrána, to je něco lepšejšího:).
Nejprve to začalo malými vzdálenostmi mezi tátou a mámou, pak si ji na
chvíli vzal do parády. děda Vrána a utíkal před ní – udělali
takhle 3 kolečka, než Aňule spadla. Ve středu 2.6. se Vráně postavilo
o stůl v obýváku a došlo k mámě, otočilo se a a ušlo asi
tak 5 metrů (možná dva – znáte to – pyšní rodičové
rádi přehánění ;) a šla za tátou. A takové kolečko mezi mámou a
tátou udělala vícekrát. Několikrát sice spadla, ale pak zase vstala a
pokračovala v cupitání.
No už je to tak – z lezoucího Vráněte máme cupitající
;).
Sice zatím Aňule nenabrala pořádnou rychlost, ale i tak valí
o sto šest ;).
Teď už jen chybí, aby začala běhat a létat ;).
Vyfotit dítě chodící je trošku složitější, protože to vypadá, že
stojí :(. A tak zatím, než umístím nějaké video, tak dám odkaz na
album, kde Vráně chodí a ještě se drží :)
Vloženo
tyna ,
Úterý ~ Červen 08, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička
Ach jo, slyším to v poslední dobu nějak pořád. Ta Vaše dcera je
hyperaktivní! Nesnáším to a možná i proto mi to říká tolik lidí
tak často. Možná kdybych to přijala jako fakt a nebojovala s tím, tak
to bude mě to nebude trápit. Tak se o to pokusím.
Začala jsem přemýšlet, proč mi to vlastně všichni říkají. Ano,
Aňule je na svůj věk moc šikovná a aktivní – není to takový
pecivál, který má problém se sebou pohnout. Chtěla jsem přece aktivní
dítě, takové, které objevuje svět a hned se něčeho tak nezalekne.
A taky takové dítě mám. Možná je to dáno „hvězdama při
narození“ a myslím si, že hodně udělá také výchova (nejsem taková
matka, která vidí strašidla a bubáky na každém rohu a v každém
bacilu). Nikdy nebyla připoutána a taky jsme ji nijak neomezovali, prostě
jsme ji dali volnost (asi tak jak Indiáni v Konceptu kontinua :). Má to
své stinné stránky, například – když nechce vydržet
v autosedačce nebo v kočárku, ale to už tak bývá. Vše má dvě
pro i proti. Jsem hrdá, že mám aktivní dítě, které objevuje svět.
Jen prostě nechápu, proč okolí musí dávat nálepky „je
hyperkativní“, „to bude mít problémy s klouby“, apod.
Nevěřím tomu. Věřím Aničce, že i když je tak malá, tak ví, na co
má síly a co dělá, protože Matka Příroda to tak zařídila (nedala dětem
do vínku žádné pásy na připoutání, žádné helmy apod.). Ano spadne a
natluče si nos, ale ví, že podruhé má být opatrnější.
Učím se. Učím se strhávat nálepky od ostatních lidí, kteří
porovnávají a srovnávají. Proč všichni dávají nálepky s tím,
jaký kdo je?
Představte si, že dítě takhle od narození dostává jednu nálepku za
druhou, která se mu přilepí na tělo. Postupně jich je tolik, že ani ono
samo neví, jaké vlastně má být a tak je takové, jaké jsou ty nálepky na
něm. A pak v dospělosti hledá, co je vlastně za člověka. Pak
zjišťuje, že je jiný, než jaké má nálepky, a tak se jich snaží zbavit.
Není to zbytečná práce na víc? Nebylo by lepší dítě jen tak přijmout,
ať je jakékoliv, ale je samo sebou? Proč pořád musíme někoho hodnotit a
posuzovat.
Aňule je taková, jaká je. A cizí názory mě míjí, protože jsem
si uvědomila, že jsou to jejich názory a ne moje. Aňuli mám ráda a je ji
mi jedno, co o ni ostatní říkají.
Vloženo
tyna ,
Úterý ~ Červen 08, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Jen tak.., > Anička
Vloženo
tyna ,
Čtvrtek ~ Duben 01, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Moje umělecká dílka
Už je to pár dní, co jsme byli na výletě u Miši… To bylo
ještě tenkrát, když bylo spousty sněhu… ;). To jsme tam přijeli a
hned jsme šli na procházku. Honza si vzal foťák, že to krásné počasí
– zasněženo s modrou oblohou – spolu s námi –
zdokumentuje.
Jenže…. se tak zapovídal, že na focení zapomněl a nevyfotil
vůbec, ale vůbec nic. Doma to sice napravil, ale než on upraví ty fotky, tak
to chvíli trvá a tak zatím zveřejním krásné fotky od Peťi.
A projistotu zveřejním i ty předchozí, to jsem zase pro jistotu
nefotila já, i když jsem měla foťák. Ještěže máme toho Péťu, a
on nejen, že fotky nafotí, ale i upraví a hned pošle.
Vloženo
tyna ,
Středa ~ Březen 17, 2010
Žádný komentář
Kategorie:
> Novinky na webu, > Anička