Tyna - i to se změní :)

Co děláme špatně u znakování

Ráda bych napsala, že znakování děláme bezchybně. Ono to tak není. Není nikdo, kdo by mě předal zkušenosti a na žádný kurz nechodím. A vlastně jsem i ráda, protože zjišťuji, že je to věc velice individuální a hodně záleží na komunikaci mezi dítětem, rodiči a okolí.

A co vlastně jsme dělali špatně?

• chlubení – jako všichni pyšní rodičové i my jsme se chlubili, co to naše Vráně všechno umí. Jenže… Jenže jsme se předváděli, i když tam daný předmět nebyl – a pak dítě bylo zmatené. Sice slyšelo, že jsme např. řekli „rybička“, aby zamlela zobákem, ale nikde ho neviděla. Samozřejmě, čím víc znaků uměla, tím víc jsme se předváděli. Vráně chvíli pak bylo zmatené, protože nechápalo, proč říkáme něco, co tu není. A pak začala znakovat, kdykoliv se rozhodla a i když tam ten předmět znaku nebyl. To jsme pak byli zmateni my… No dobře nám tak….
• nucení dítětě k dokonalému předvedení znaku – no jasně, naštudovala jsem spoustu knih a spoustu způsobu pro znakování (někde pak dám článek se seznamem zdrojů) a jelikož znak pro kytičku je dáni všech prstů k sobě, tak jsem to furt tak ukazovala a furt jsem čekala, kdy to Vráně ukáže. Jenže Vráně ukazovalo prst…nevím, jak dlouho, ale pak jsem ji viděla u kytičky a tak mi to došlo. Prostě dítě ukazuje znaky po svém, nemusí to být dokonalé předvední, co taky chcete po 10 měsíčním dítěti?
• matení znaků od cizích lidí - problém je v tom, že jsem si nestála za svým. Tak např. jeden ze znaků pro žábu je vyplazování jazyka. Jenže lidé znakování neznalí a já jsem jim to hlavně nevysvětlila, tak začali na Vráně vyplazovat jazyk a ona to po nich začala opakovat. Tak znak pro „žábu“ nemáme, tedy podle BabySigns. Podle české znakovky je to složitější a na ni je to ještě brzy. A tak ji říkáme „bába“ a s takovým jiným přízvukem než když říká míč, či „bába“ jako babička. Hold to pak musíme natrénovat.

Vloženo tyna , Pátek ~ Červenec 16, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička

Zajímavosti s máváním křídly - znakováním

Vráně si některé znaky uzpůsobuje podle svého a nebo je používá při jiných situacích.

• znak pro strejdu Tibora je „foufou“ jako že pálí - je to proto, že strejda kouří a cigaretu si zapaluje sirkami nebo zapalovačem, což je ohěň. K tomu přidá slovo „dada“, jako strejda
• znak rybička – nejprve používala jen pro rybičky v akváriu, pak se to rozšířilo na pěnová zvířátka do vany a taky na bazén. Jak je to možné. Jednoduše – pěnová zvířátka máme rybičky a pak zvířáta ze ZOO, když jsem ji dávala dělat potřebu nad umyvadlo, měla jsem tam tyto zvířátka jako „obrázky“ nalepené jako motivaci, aby ji udržely v klidu. A tak začala ukazovat znak ryba i na pěnové lva (dnes už to nedělá, protože lev vypadá více jako kočička a říká „čiči“. Na bazén takto znakuje, protože tam máme velkého nafukovacího delfína a když jde okolo, tak znakuje rybu, že se chce koupat. Signál pro koupání je podobný jako pro ptáčka, někdy ukazuje tento signál, ale já to moc nepoznám. To Honza to pozná lépe (chodí s ní častěji se koupat a prý má ruce více před sebou.
• znak pro kytičky – to byste nevěřili, kde všude jsou kytičky. Nejvíce mě to překvapilo, když znakovala kytičky u paní na šatech, a to byly takové abstraktní :). Paní na nás tak zajímavě koukala, proč pořád dítěti říkáme „Ano, paní má na šatech kytičky“ – měla s sebou o něco starší vnučku. Nebo když mi ukazovala kytičku místo krávy (tu tedy spíš říká „buuu“ – a je to naše pokladnička). Pak jsem si uvědomila, že na té krávě jsou vlastně namalované kytičky. :)))
• není kočka jako kočka – jednou se táta vrátil s Prahy a když jsem se ptala, co se nového děje, tak prohlásil: „Ale, mají tam v kanceláři novou "kočku“, to zase bude nových úkolů„. A slyšíme, jak Vráně říká: "cici“ :)
• kačena a oranžová – už včera jsem si všimla, že vráně říká „gaga“ na oranžové předměty. Nevím, jestli je to tím, že když ji řekneme „gaga“ tak že ty kačeny vypadají jako cokoliv jiného (třeba ufoni), jen ne kačeny – tím myslím některé abstraktní obrázky. A taky říká „gaga“ čápům na sousedovic střeše – mají taky hold velký oranžový zobák

Tak to jen pár příkladů… :) Znakování je prostě taková malá velká věda :)

Vloženo tyna , Pátek ~ Červenec 16, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička

Vráně žvatlá a mává křídly (znakuje) první znaky - 2. část

(květen – červen 2010)

Znakování je úžasná věc, jenže naše Vráně víc krákorá než mává křídly. Asi je to tak správně. Dalším znakem, který se naučila bylo „gaga“. Tedy znakem ne, ale mlácením zobákem. Jak to vzniklo, sousedka má za plotkem sádrovou kačenu a když jsme chodily ven, tak jsem ji nejprve řikala „kačkač“, ale pak jsem to upřesnila na „gaga“. Dalším motivátorem byly kačeny do vany, a že jich Vráně má, celkem dohromady asi tak pět. A to je co říci. Taky je hodně v knížkách, ale sádrová kačena stejně vyhrává. Ještěže máme naše sousedy :)))

Jak to tak vypadá je fajn, že se Vránětem domluvíme, ale pak na co trénuji to znakování, když místo znaků po mě mluví?

Ale přece jen nějaké znaky umí – např. se naučila mlaskat pusou, když chce vodu. Je to takové mlasknutí jazykem. My jsme pořád nevěděli, co nám tím chce říci, protože to „znakovala“ při různých příležitostech – nakonec jsme vypozorovali, že je to na vodu, kterou dostává v láhvi, ale taky na vodu, která teče a nebo na potůček (v květnu hodně pršelo a tak tekl rybníček u nás nahoře). A ejhle ono to funguje. Pro Honzu byl nejkrásnější okamžik, když Vráně zamlaskalo, on ji podal vodu na pití a Vráně se rozzářilo tak krásným úsměvem – „konečně mi rodičkové rozumí“ :).

Ještě se naučila znak „pálí“, tj. foukání. Je pravda, že se to učila docela drastickou metodou. Pořád mi strkala ruku nad parní hrnec, až jsem ji nechala.. od té doby si dává pozor, ale já mám špatné svědomí z toho, že jsem dítě popálila… Od té doby, vždy když něco pálilo, tak jsem ji u toho foukala. Ani jsem si toho moc neuvědomovala, na ten to znak přišla vlastně naše babička Nagyovic, když jsem ji donesla kafe, tak Vráně začalo foukat.

Je pravda, že nejvíce znaků se naučila v tom květnu – asi jak pršelo, tak jsme moc venku nebyly, o to víc jsem s ní strávila nad knížkami a znakováním. Pak se to trošku ustálilo a my se domlouvali těmi znaky, co už umíme.

V červnu se Vráně naučilo znaky:

• světlo – dělala to už dřív, ale bylo to hodně podobné s prším – malý rozdíl se poznal, měla jinak nataženou ruku, ale teprve teď to vypilovala trochu lépe
• prší - stejné jako světlo, jen v červnu už tak moc nepršelo, takže už jsme tento znak nedopilovali pořádně
• ptáček – podle knížek a různých znaků jsme nakonec vymyslela jiný znák – mávání obouma rukama. Trochu problém byl s tím, že když se mě držela, tak mávala jen jednou rukou a to vypadalo jako „pápá“.
• slepice - říká „kokoko“ a platí to i pro kohouta. V Neředíně jsme objevili zahradu, kde mají slepice s jedním kohoutem. Tam můžeme stát pořád. Je to lepší než zoologická zahrada.
• kytička – asi její nejoblíbenější znak – znakuje ho trochu jinak, než jsem ji ho učila, dá si ukázováček pod nos a foukne nosem. Nejdříve nefoukala a jen ukazovala, pak foukala pusou jako při „pálí“ a teď to ukazuje s ukazováčkem pod nosem a fouká nosem :))).
• letadlo – tento znak vymyslela sama – bydlíme kousek od letiště a když proletí letadlo, tak natáhneme ruku a ukazujeme ji letadlo a říkáme u toho „éro“. Jednou byl rachot, myslela jsem že letí letadlo a řekla jsem éro. Vráně zvedlo ruku a řeklo „ééé“. A od té doby to dělá pořád.

No řekně není to hodně znaků na to, že vráněti je skoro 10 měsíců?

Vloženo tyna , Pátek ~ Červenec 16, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička

Tak už rok bydlíme v Holomócu…

… a že se za ten rok toho tolik událo :). Největší události je naše Vráně :), jakby taky nebylo, že? Když teď je Vráně úplně všude. Začíná nám nějak roztahovat křídla. Někde vytáhnu staré fotky stěhování a dám je sem, to jen pro vzpomínku, jaké to tu před tím rokem bylo :))). Je stejně zvláštní, že mi Prágl chybí. No jo, 10 let dojíždění a žití tam :). A to jsem nadávala, když jsem do Práglu musela jet. A teď bych jela, aspoň na chvíli, projít si tu moji trasu – Celetná (knihkupectví U Dobry), Staromák, Městská knihovna (na večeři sendvič a podívat se na knížky), Klementinum, Karlův Most, Kampa, Újezd, Anděl a pak domů na Stodůlky metrem. Chodila jsem to pravidelně každé úterý, milovala jsem tuto procházku :). A dnes je pro mě daleko dojít do centra Holomóca pěšky ;). Zato tu v Holomóci je klid, takový kontrast oproti Praze. Můj život se otočil o 180°, teď jsou jiné zájmy, jiné koníčky, jiné povinnosti a jiná zábava. Prostě jiný život tu v Holomócu :)

Když jsme se stěhovali do Holomóca

Vloženo tyna , Sobota ~ Červenec 03, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu

Vráně žvatlá a mává křídly (znakuje) první znaky - 1. část

(květen -prvních 14 dní)

Jak už jsem kdysi psala, s Vránětem zkoušíme znakovat.

První znak bylo mlácení zobákem – hubou, a to hned na prvního máje (to Aňuli bylo. Ne že by s ní mlátila o podlahu či tak.. Ale otvírala ji jako ryba. A je tu první znak. Trénovali jsme to na našem akváriu s rybičkami. A že to celkem šlo.. ;). Třeba si myslela, že pak dostane jídlo, když tím zobákem takhle mele ;). Nevím. Šlo jí to výborně – možná to bylo i tím, že jsme tou naší hubou pořád mleli taky ;). O to víc nás těšilo, že si to spojila s rybičkama a znakovala tak u akvária. Jenže máme takové molitanové rybičky do vany, které se namočí a připevní na dlaždičky, a aby, když ji dáváme na „záchod“, tak aby se nad umyvadlem nenudila, dala jsem tyto rybičky i nad umyvadlo. Jeden čas si tak spojila odvírání zobáku i s těmito rybičkami a jinými zvířátky takto připevněnými nad umyvadlem :).
Znakovat začala prvního máje, přesně na den, kdy je lásky čas:
Byl jarní večer – první máj – večerní máj – byl znakování čas,
Anničky zobák zval ku znakování nás,
kde tvarůžky zaváněly v háj.
A co tím vlastně básník chtěl říci?

Další pokusy byly spíše nepokusy – tedy co se znakování týče. Vše mi to zkomplikovalo jaro, které by nemělo být jako letošní jaro – samý dišť (déšť). To jsme pak moc ven nechodily a koukaly jsme (šmírovaly jsme) z okna. A protože z okna vidíme, jen část chodníků, silnici, pár protějších domů a několik stromů je výhled omezen jen na auta, chodce, psy a kočky. Sousedovic mají dva psi, kteří jsou celkem často venku a hlídají (tzn. štěkají na cokoliv, co se jen pohne… ). A jak pesani štěkají, tak jsem štěkala i já… Chudák Vráně, teprve teď si uvědomuji, že toho štěkání asi měla plné zuby – napřed psi a pak já… To se nedivím, že z toho začala štěkat taky. No a bylo vlastně i po znakování. Ukazujte dítěti znaky, když je k vám otočeno zády a dívá se na ulici a vy máte co dělat, aby se náhodou neotočila a nespadla z okna :). A tak začaly první slůvka.. štěkání znamenající psa, tedy „haha“. Doufám, že jsme to z tou výchovou moc nepřehnali a nebude mít doma druhého Mauglího ;).

Sousedé mají taky kočku… :) tedy měli dvě kočky, pak se jedna nevrátila domů a nyní už zase mají dvě. Takže, když Vráně ráno vstalo a chtělo se hned koukat z okna, tak jsem ji postavila na okno ložnice (nebo posadila na hrnec, aby mohla udělat svoji potřebu). Tam je výhled do zahrady- naší, to je jenom džungle (takže skoro nic moc) a taky sousedovic zahrada. A na ní dvě kočky. Z počátku jsem Aňuli učila „mňou mňou“, ale pak mi došlo, že je to docela složité na mluvu, tak jsem to zkrátila na „čiči“. A ejhle, stačilo pár ran (rozuměj jako ráno v množném čísle) a Aňule začala napodobovat tyto zvuky jako „cici“. A je to! Máme druhý znak… tedy slovo. A pak mám ji učit znakovat… :(.

Ale abych ji nekřivdila, naučila se znak, vlastně si ho sama vymyslela, mávání rukou sem a tam. Nejprve jsem si myslela, že je to něco na stěně, pak se to upřesnilo na hodiny a na klíče, které vysí u dveří (klíče miluje, hlavně jak cinkají).

Tak to jsou naše první znaky – s rybičkou začala v 8 a půl měsících a ostatní byli pár dní po tom :). No řekněte, není to úžasné se takto dorozumět s dítětem a je to přitom taková zábava a švanda :). Prostě paráda. :)))

Vloženo tyna , Čtvrtek ~ Červen 24, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička

Vráně už samo cupitá

Tož nám Vráně začalo samo cupitat. Po čtyřech je to zatím pořád rychlejší, ale chodit, jako velká vrána, to je něco lepšejšího:).

Nejprve to začalo malými vzdálenostmi mezi tátou a mámou, pak si ji na chvíli vzal do parády. děda Vrána a utíkal před ní – udělali takhle 3 kolečka, než Aňule spadla. Ve středu 2.6. se Vráně postavilo o stůl v obýváku a došlo k mámě, otočilo se a a ušlo asi tak 5 metrů (možná dva – znáte to – pyšní rodičové rádi přehánění ;) a šla za tátou. A takové kolečko mezi mámou a tátou udělala vícekrát. Několikrát sice spadla, ale pak zase vstala a pokračovala v cupitání.

No už je to tak – z lezoucího Vráněte máme cupitající ;).

Sice zatím Aňule nenabrala pořádnou rychlost, ale i tak valí o sto šest ;).

Teď už jen chybí, aby začala běhat a létat ;).

Vyfotit dítě chodící je trošku složitější, protože to vypadá, že stojí :(. A tak zatím, než umístím nějaké video, tak dám odkaz na album, kde Vráně chodí a ještě se drží :)

Na procházce s babičkou a tetou

Vloženo tyna , Úterý ~ Červen 08, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička

Je Vráně hyperaktivní?

Ach jo, slyším to v poslední dobu nějak pořád. Ta Vaše dcera je hyperaktivní! Nesnáším to a možná i proto mi to říká tolik lidí tak často. Možná kdybych to přijala jako fakt a nebojovala s tím, tak to bude mě to nebude trápit. Tak se o to pokusím.

Začala jsem přemýšlet, proč mi to vlastně všichni říkají. Ano, Aňule je na svůj věk moc šikovná a aktivní – není to takový pecivál, který má problém se sebou pohnout. Chtěla jsem přece aktivní dítě, takové, které objevuje svět a hned se něčeho tak nezalekne. A taky takové dítě mám. Možná je to dáno „hvězdama při narození“ a myslím si, že hodně udělá také výchova (nejsem taková matka, která vidí strašidla a bubáky na každém rohu a v každém bacilu). Nikdy nebyla připoutána a taky jsme ji nijak neomezovali, prostě jsme ji dali volnost (asi tak jak Indiáni v Konceptu kontinua :). Má to své stinné stránky, například – když nechce vydržet v autosedačce nebo v kočárku, ale to už tak bývá. Vše má dvě pro i proti. Jsem hrdá, že mám aktivní dítě, které objevuje svět. Jen prostě nechápu, proč okolí musí dávat nálepky „je hyperkativní“, „to bude mít problémy s klouby“, apod. Nevěřím tomu. Věřím Aničce, že i když je tak malá, tak ví, na co má síly a co dělá, protože Matka Příroda to tak zařídila (nedala dětem do vínku žádné pásy na připoutání, žádné helmy apod.). Ano spadne a natluče si nos, ale ví, že podruhé má být opatrnější.

Učím se. Učím se strhávat nálepky od ostatních lidí, kteří porovnávají a srovnávají. Proč všichni dávají nálepky s tím, jaký kdo je?

Představte si, že dítě takhle od narození dostává jednu nálepku za druhou, která se mu přilepí na tělo. Postupně jich je tolik, že ani ono samo neví, jaké vlastně má být a tak je takové, jaké jsou ty nálepky na něm. A pak v dospělosti hledá, co je vlastně za člověka. Pak zjišťuje, že je jiný, než jaké má nálepky, a tak se jich snaží zbavit. Není to zbytečná práce na víc? Nebylo by lepší dítě jen tak přijmout, ať je jakékoliv, ale je samo sebou? Proč pořád musíme někoho hodnotit a posuzovat.

Aňule je taková, jaká je. A cizí názory mě míjí, protože jsem si uvědomila, že jsou to jejich názory a ne moje. Aňuli mám ráda a je ji mi jedno, co o ni ostatní říkají.

Vloženo tyna , Úterý ~ Červen 08, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Jen tak.., > Anička

Krásné Velikonoce

Vloženo tyna , Čtvrtek ~ Duben 01, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Moje umělecká dílka

Na vejletě u Míši

Už je to pár dní, co jsme byli na výletě u Miši… To bylo ještě tenkrát, když bylo spousty sněhu… ;). To jsme tam přijeli a hned jsme šli na procházku. Honza si vzal foťák, že to krásné počasí – zasněženo s modrou oblohou – spolu s námi – zdokumentuje.

Jenže…. se tak zapovídal, že na focení zapomněl a nevyfotil vůbec, ale vůbec nic. Doma to sice napravil, ale než on upraví ty fotky, tak to chvíli trvá a tak zatím zveřejním krásné fotky od Peťi.

A projistotu zveřejním i ty předchozí, to jsem zase pro jistotu nefotila já, i když jsem měla foťák. Ještěže máme toho Péťu, a on nejen, že fotky nafotí, ale i upraví a hned pošle.

Na návštěvě u Míši – únor

Návštěva u Míši – prosinec

Vloženo tyna , Středa ~ Březen 17, 2010 Žádný komentář

Kategorie: > Novinky na webu, > Anička